KHS Malá Veleň

Vypracoval: Josef Urbánek Stud. obor: NJ - DĚ, III. roč. Datum: 16.5.2004

Vedoucí semináře: Mgr. Jaroslav Rokoský

<!--[if !vml]-->
<!--[endif]-->

Úvod

Jako téma mé práce jsem si stanovil zmapovat činnost a dílo jedné z mnoha dodnes stále nedoceněných osobností děčínského regionu - vlastivědného badatele a učitele Emila Nedera.

Při výběru tématu jsem se zaměřil na osobnost, která mi bude blízká svým povoláním, či zaměřením. Regionální historii shledávám velmi zajímavou, a tudíž jsem nemohl vybrat nikoho jiného, než člověka, který ve své době patřil k nejvýznamnějším osobnostem ve svém oboru nejen v regionu, ale troufnu si říci, že na celém území tehdejší Habsburské monarchie, později ČSR.

Osobnost a dílo Emila Nedera dodnes nebylo nikým zpracováno a v dostupné literatuře pojednávající o dějinách regionu se objevují pouze kusé zprávy, které se ovšem téměř vždy omezují na konstatování, že se jedná o vlastivědného badatele, který se významně zasloužilo zpracování dějin děčínského regionu. Doposud však nebyla vydána žádná odborná studie, která by se zaměřila na konkrétní přínos této osobnosti pro regIOn.

Materiál písemné pozůstalosti týkající se Emila Nedera je uložen ve Státním okresním archivu města Děčína ve fondu Pozůstalosti. Dochovalo se nesčetné množství konceptů, výpisů a poznámek k dějinám obcí a k obecním kronikám. Jedná se o písemnosti z let 1896 - 1937. Přesto musím konstatovat, že po srovnání se soupisem jeho pozůstalosti z roku 1943 se zachovalo jen torzo. Naprostá většina jeho poznámek byla vedena takovým způsobem, že pro mě bylo velmi obtížné, využít některých z nich pro mou práci. S přihlédnutím k této potíži má jeho pozůstalost význam hlavně pro místní dějiny.

Při shromažďování informací o Emilu Nederovi mi hodně pomohl sborník vydávaný severočeským vlastivědným spolkem, kde je uveden poměrně obsáhlý nekrolog věnovaný Nederově památce.

K pochopení prostředí města Děčína v druhé polovině 19. století a na počátku století dvacátého, konkrétně obce Jedlka, mi posloužil materiál, který nashromáždil v Jedlce dodnes žijící kronikář, pan Dostál. Velmi mi pemohla jeho výpověď z pozice pamětníka, týkající se sporů o Nederovu pozůstalost. Samozřejmě musím zmínit práci Alfreda Herra Heimatkreis Tetschen - Bodenbach, z které jsem čerpal informace nejen o historii Jedlky, ale i o samotném Nederovi.

Práci jsem rozčlenil do tří základních kapitol, přičemž první kapitolu věnuji nástinu historie obce Jedlka, kde Neder po větší část svého života působil jako řídící učitel. Následující kapitola se bude zaobírat životopisem Emila Nedera a badatelskou činností. Samostatnou kapitolu věnuji samozřejmě Nederovým aktivitám - publikační a sběratelské.

1. Z historie obce Jedlka

Dominantou obce Jedlka je bez pochyby kostel sv. Anny. První spolehlivou písemnou zmínku o kostele sv. Anny v Jedlce nacházíme k roku 1352. Starší regionální literatura ovšem jeho vznik spojuje s rokem 1234, a to na základě nápisu na vítězném oblouku v kostele. Ten ale zjevně není původní. Přes jeho tradici již od doby kolem roku 1700 tak dnes musíme být zatím k jeho hodnotě skeptičtí. Samotná ves Jedlka leží v údolí řeky Ploučnice a náleží tak zřejmě k původnímu zázemí nedalekého hradu Šarfenštejna z období před průběhem vlny vrcholně středověké kolonizace 2. poloviny 13. století. Patronátní právo k místnímu kostelu náleželo totiž držitelům šarfenštejnského panství. Roku 1359 je vykonával Jošt z Rožmberka spolu se svými

bratry coby poručníky nezletilého Petra z Michalovic, roku 1380 Jan z Michalovic, roku 1385 týž spolu se svojí matkou Eliškou, v letech 1391, 1398, 1405 a 1406 opět Jan z Michalovic samotný, roku 1419 Hynek Berka z Dubé a roku 1433 Hynčík (Heník) z Valdštejna na Šaďenštejně^I. Majitelů obce Jedlka se vystřídalo v průběhu dějin velmi mnoho. Z těch známějších budu jmenovat Hermanna z Markvartic, Přemysla Otakara II., Otta von Brandenburg, rod Michloviců, Wartenberků, Trčků z Lípy, Salhausenů, až po rod hrabat von Thun. V roce 1816 připadlo vlastnictví městské obci Benešov, která získala v říjnu 1816 při dražbě v Praze panství Ostrý se všemi právy a povinnostmi².

Na přelomu 19. a 20. stol., konkrétně dle statistik z roku 1900, měla Jedlka 1037 obyvatele, z převážné většiny tento počet tvořilo německé obyvatelstvo. Po odsunu v roce 1945 zůstala obec téměř prázdná a dnes zde žije kolem 400 obyvatel.

2. Život badatele

Mezi lidmi, kteří se v děčínské oblasti zabývali vlastivědou patří učitel Emil Neder šíří svých znalostí v tomto oboru a především ohromující publikační činností na nejrůznější témata z regionální historie mezi nejvýznamnější.

Emil Neder se narodil 11. září 1867 v Jizerských horách. (Nové město pod smrkem)  Jeho předkové z otcovy strany pocházeli z Bavor⁴. Mladý Neder po absolvování nižší reálky v České Lípě studoval dále na učitelském ústavu v Chomutově a Trutnově. Jako učitel působil nejdříve na Liberecku v Bulovce a Větrově na Frýdlantsku, poté krátkou dobu v Ovesné u Benešova nad Ploučnicí, v Chrochvicích u Podmokel a jinde, až se dostal roku 1889 do Jedlky u Benešova nad Ploučnicí, a zde ve funkci řídícího učitele ("Oberlehrer") zůstal už natrvalo.5  

Kromě učitelské řehole se velmi aktivně zabýval dějinami regionu a postupem času si vysloužil uznání v řadách badatelů, což mimo jiné dokládá i seznam jednotlivých pracovníků Německého vlastivědného spolku se sídlem v Ústí nad Labem z 30. 11. 1931, kde je Nederovo jméno uvedeno v kolonce "Leiter des Nordbohmischen Verein fur Heimatforschung und Wanderpflege", tedy "Vedoucí Severočeského vlastivědného spolku,,6. Výjimkou nejsou četná pozvání na různé konference a sjezdy historiků. Jedná se z převážné většiny o pozvánky na konference Ústavu pro sudetoněmecké vlastivědné záležitosti a Německého vlastivědného muzejního spolku

v 7

pro CSR.

Pole jeho působnosti se rozkládalo od Šluknovska až po Ústecko. Studoval vrchnostenské, městské a farní archivy, přičemž probíral cechovní i obecní truhlice a všude sháněl prameny ke svému studiu. K tomuto účelu navštěvoval často i archivy v Praze a Drážďanech, což je příkladně zdokumentované díky dochované korespondenci, kdy např. ředitel Zemského archivu v Praze Josef Dvorský povoluje 31. 7. 1903 Nederovi studium pramenů a sbírek⁸. Stejně tak povoluje Nederovi Archiv místodržícího prezidia v Praze bádat a studovat rukopisy související s vývojem vlastnických záležitostí na Děčínsku. Většinou toto bádání prováděl Neder na zakázku šlechtickým rodům, za nemalé finanční částky. V jednom z dochovaných telegramů žádá v říjnu 1932 Nedera o pomoc při vypracování genealogických posloupností rodu Jeschků z Gradlitz Cad von Jeschke, přičemž se píše, že "finanční urovnání je samozřejmostí,,9. V souvislosti s korespondencí mě zaujala děkovná fráze na konci mnoha dopisů spolupracovníků Severočeského vlastivědného spolku adresovaných Nederovi: "Mit Dank und deutschem Gruss"10, která očividně dokumentuje nacionalistické tendence Němců žijících na území ČSR.

Za zmínku stojí, že byl Neder jistý čas i členem Archivní rady Vídeň. Byl činný i jako konzervátor a vedoucí spolku pečujícího o památníky a pomníky pro okres Děčín

 ,  11

a Ústí nad Labem .

Jak se uvádí v nekrologu, sepsaném Josefem Scholzem v ostře nacionalistickém duchu, "zavřel navždy oči uprostřed plodné práce 15. listopadu 1939,,12 a "v 57 letech se stal obětí české politiky" 13. Nutno podotknout, že zemřel přirozenou smrtí a z dochované korespondence je jednoznačně zřetelné, že byl v aktivním (přátelském) kontaktu i s vlastivědnými badateli s ryze českými jmény.

3. Nederovy aktivity

Emil Neder by se dal označit jako člověk renesančního formátu. Vedle učitelské činnosti, které zůstal věrný téměř do konce života, se věnoval velmi intenzivně činnosti vědecké a brzy si získal věhlas v řadách badatelů nejen na Děčínsku. Jako zajímavost bych zmínil fakt, že z Nederovy pozůstalosti se nám dochovaly výpisy z desek zemských a také částečné zpracování berní rulyl4. Neder neměl vystudovanou vysokou školu, a přesto se v archivních pramenech dokázal velmi dobře orientovat. Charakteristická pro něj byla neúnavná publikační činnost, přičemž je však důležité zmínit, že mu velmi pomáhala jeho manželka, která mu často asistovala při badatelské činnosti, opisovala z archivních pramenů a vyřizovala věci spojené s každodenním životem. Po finanční stránce byl Neder maximálně soběstačný. Vedle učení a archivního bádání byl zastoupen v několika veřejných organizacích - jako např. ve školní radě pro děčínský okres 1 , či v Severočeském vlastivědném spolku, kde byl dokonce pověřencem pro finanční záležitosti¹⁶ - a navíc vlastnil kromě vily v Jed1ce¹⁷, mimochodem na svou dobu velmi luxusní, další dvě vily v Drážďanech, které pravidelně pronajímal¹⁸. Navíc spravoval majetek a nemovitost Marie Hohl, sestry Nederovy manželky a nám se zachovaly písemnosti a dokumenty z let 1927 - 1935, které dokumentují průběh stavby a veškeré finanční záležitosti se stavbou související. Jednotlivé faktury a doklady o zaplacení za stavební úkony jsou důkazem, že po finanční stránce byl Emil Neder velmi zámožný člověk. Dokumentovat mohu toto tvrzení například na stvrzence odeslané benešovskou stavební firmou Emil Riedel u. Co., kde je vystaveno potvrzení o převzetí 20.000 korun¹⁹ poskytnutých Nederovou paní. Takovýchto dalších částek se objevuje na stvrzenkách ještě několik.

Dle výpovědi pana Dostála se dodnes říká části Jedlky, kde si postavil Neder dům, "milionářská ulice".

3.1 Publikační činnost

Výsledky jeho studia lze naleznout ve více než tři sta drobných i větších článcích, které vznikly za padesát let jeho práce. Už v devadesátých letech devatenáctého století se stal spolupracovníkem českolipských ,,Mittheilungen des Nordbohmischen Exkursionsklubs" a od roku 1909 spolu s dr. Hantschelem a K. v. Zimmermannem redaktorem tohoto vlastivědného časopisu. Zůstal jím až do konce svého života.

Přispíval dále pravidelně do ročenky "Bensner Bezirkskalender", do časopisů "Aus heimatlichen Bergen", "Alt-Tatschner Gemeindebote", ,,Eulau im Wandel der Zeiten", jeho jméno nacházíme pod tituly článků v "Sudetendeutsche Familienforschung", kde byl v letech 1928 a 1929 členem redakční rady, dále v "Heimatkunde des Aussig-Karbitzer Bezirkes", vedle toho publikoval i v denním tisku a řadě jiných periodik.

Převážnou část svého zájmu věnoval dějinám severočeských měst a obcí, ať už v dílčích článcích nebo souhrnných zpracováních. K jeho pracím tohoto typu patří i četné kroniky, které mají z jeho pera některé obce Děčínska. Dodnes jsou z toho zachovány obecní kroniky Benešova nad Ploučnicí, Hřenska, Malé Veleně a Starého Města. Psal i kroniky obcí dalších, které jsou dnes zachovány v poznámkách a konceptech. (Křešice, Ovesná, Benešov nad Ploučnicí - pokrač., Malá Veleň. - pokrač., Roztoky, Rychnov, Velká Veleň). S tímto okruhem jeho činnosti souvisí neoddělitelně i pokusy o souhrnné vlastivědy Děčínska. Emil Neder stál v popředí tohoto velkého vlastivědného podniku, o který se pokusil ve 20. letech, po starších nábězích, Svobodný učitelský spolek pro politický okres Děčín.

Za Nederovy redakce s některými jeho příspěvky vyšel v roce 1922 první svazek "Heimatkunde des Elbegaues Tetschen" - nazvaný ,,Der Bezirk in der Gegenwart". Redigoval též druhý svazek - "Vorgeschichte der Heimat", který vyšel roku 1923 a napsal celý čtvrtý svazek - "Aus der Besiedlungsgeschichte des Elbegaues Tetschen" z roku 1926. Za zvláštní zmínku stojí Nederem vypracovaná anketa týkající se dějin jednotlivých škol Děčínska (Amoltice, Boletice, Bynov, Javory, Labská Stráň, Nebočady, Růžová, Tisá, Těchlovice aj.²⁰ podniknutá v roce 1914 a některé úplněji zachované koncepty, jako rukopis v roce 1931 tištěné práce "Die geschichtliche Kunstdenkrnale der Stadt Bensen in Nordbohmen" a zejména netištěné práce o náboženské reformaci v 16. století na Děčínsku²¹.

Cenné jsou i jeho práce genealogické²², kterých je rovněž veliké množství.

 Z jeho další bohaté činnosti musím zmínit, že založil roku 1906 otevřené městské muzeum na zámku v Benešově nad Ploučnicí²³ a byl prvním předsedou tamního muzejního spolku od roku 1906 až do své smrte⁴. Mimo jiné byl i spoluzakladatelem muzea v Děčíně, České Kamenici a také ve Verneřicích. Za 1. světové války začal Emil Neder obstarávat také běžnou správu městského muzea v Děčíně. Již roku 1914 se stal konservátorem pro děčínský a ústecký okres a toto místo zastával i po roce 1918²⁵.

3.2 Sběratelská činnost

V průběhu doby shromáždil Emil Neder veliké množství poznámek, výpisů a konceptů k dějinám severních Čech. Jako vlastivědný nadšenec měl doma také značně velkou knihovnu z tohoto oboru. Vedle toho se však do jeho držení dostalo také velké množství archiválií nejrůznější provenience. Stalo se tak různými cestami - od nevrácených výpůjček, přes materiál, který soustředil z různých míst v důsledku své kronikářské činnosti a funkce v městských muzeích a pro naprostou absenci jakékoliv péče o zdejší staré archivy, až po písemnosti, které mu byly různými osobami věnovány. Šlo často o materiál významný, který se takto vlastně stal součástí jeho pozůstalosti. V souvislosti se sběratelskou činností musím zmínit rozsáhlou sbírku znaků jednotlivých obcí na Děčínsku, jako např. Chřibské. (Kreibitz), Ovesné (Habensdorf), Soutěsek (Zautig), Habartic, Kranachsdorfu, Růžové (Rosendorf), Labské stráně (Elbleiten) a mnoha dalších²⁶. Velmi zajímavou záležitostí je originál rukopisného zpěvníku z roku 1817 - "Lesiny Buchlein fur mich - Kasperinn Anna ,,27, sestávající ze tří základních částí. První je nazvaná "Jesus der Kindeďreund", druhá ,,Das Gebet des Herm" a třetí "Communicon Lied". Za zmínku stojí originál i s fotokopií mapy Saska z 19. století. 28

Sbírka archiválií spolu s jeho pozůstalostí v užším slova smyslu byla uložena ve skříních a regálech ve třech místnostech jeho domku v Jedlce²⁹.

Mezi zdejší badatelskou veřejností bylo o této sbírce určité povědomí, a tak po jeho smrti přišly z různých stran pokusy o jeho získání, či znovuzískání tam, kam vlastně patřil. Dle výpovědi pana Dostála hned na jaře 1940 navštívil vdovu po E. Nederovi prof. Franz Queisser, městský archivář v Děčíně, kterému se přes určité překážky ze strany pozůstalých podařilo prosadit navrácení některých archiválií náležejících městskému archivu v Děčíně. Nebyly to však zdaleka všechny materiály.

Podobné potíže mělo údajně i městské muzeum v Benešově, které poskytlo Nederovi některé písemnosti pro kronikářské potřeby. Po Nederově smrti chtělo pochopitelně město získat tyto věci zpět, ale celá záležitost nebyla dodnes vyřešena. Vše bylo dokonce řešeno přes archivní poradní oddělení župní správy v Liberci, kde byl zřízen soupis celé Nederovy pozůstalosti, který obdržel v květnu 1943 prof. Queisser 0. Dle tohoto soupisu je zřetelné, že Nederova sbírka archiválií byla skutečně veliká a

obsahovala materiály různé provenience městské, vrchnostenské, obecní, farní, spolkové i soukromé. Tyto písemnosti nebyly však nijak uspořádány a jedinou pomůckou byla pravděpodobně jen Nederova paměť. Byly zde soustředěny archiválie z 16. - 19. století.

Závěr

Přestože se Emil Neder nedožil mnichovských událostí a ani událostí spojených s koncem druhé světové války a následným odsunem, jeho jméno žilo i v následujících desetiletích. V roce 1962 začal udělovat ,,Heimatverband" tzv. "Emil-Neder-Plakette", vyznamenání pro sudeto-německé (odsunuté) vlastivědné badatele, či regionální politiky, kteří se vědeckou či veřejnou činností zasloužili o přínos na poli historickém, politickém apod³¹. Toto ocenění tak získali např. Julius Stumpf, ašský rodák, starosta Podmokel v letech 1938 - 1942³², či Dankwart Heisler, zástupce šéfredaktora Severočeského deníku, který od roku 1952 redigoval "Nordbohmische HeimatbriefTrei da Hejmt", vycházející každých čtrnáct dní, určený pro odsunuté sudetské Němce³³.

Jak jsem již ve své práci zmínil, byl Neder jednou z největších, bohužel absolutně nedoceněných osobností děčínského regionu, člověkem, který přispěl k detailnímu zpracování nejen města Děčína, tím myslím samozřejmě i Podmokel (do roku 1942 existovaly Podmokly jako samostatné město), ale i téměř všech okolních obcí, z nichž většina dodnes tvoří nedílnou součást Děčína.

Myslím, že je velká škoda, že jeho jméno nezná v současné době téměř nikdo.

Vzhledem k rozsahu jeho aktivit zanechal po sobě ohromující dílo, bohužel zachované ve velmi chaotickém stavu. Nederův odkaz a význam jeho práce se tak dá chápat pouze v regionálním měřítku. Přesto však udělal velmi mnoho pro děčínský region a podílel se velkou měrou na osvětlení tmavých míst děčínské historie.

Věřím, že i dnes mohou být Nederovy opisy archivních pramenů, koncepty, výpisky a poznámky velmi přínosným a nápomocným materiálem pro badatele zajímající se o místní dějiny.

 1 Dostál, Jaroslav: Obec Jedlka, Benešov nad Ploučnicí 1999, s. 3

2. tamtéž s. 4.

3. Herr, Alfred: Heimatkreis Tetschen – Bodenbach. State und Gemeinde Nordlindgen 1977 s. 39

  4, tamtéž, s. 90.

5 Scholze, Josef: Emil Neder, in: Beitrage zur Heimatkunde des Elbetales, roč. 1/1939, S.114.

6 SokA Děčín, Pozůstalost Emil Neder, JAF 748/1, k. Č. 1, i. Č. 3.

7 tamtéž

8 tamtéž

9 tamtéž 10 tamtéž

11 Herr, Alfred: Heimatkreis Tetschen - Bodenbach. Stadte und Gemeinde, Nordlingen 1977, s. 90.

12 Scholze, Josef: Emil Neder, in: Beitrage zur Heimatkunde des Elbetales, roč. 1/1939, s.114.

13 tamtéž, s. 115. (,,[ ... ] mit 57 Jahren wurde er ein Opfer dertschechischen Abbaupolitik [ ... ]").

14 SokA Děčín, Pozůstalost Emil Neder, JAF 748/1, k. Č. 3, í. Č. 12. 15 tamtéž, k. Č. 1, í. Č. 1.

16 tamtéž, k. Č. 1, i. Č. 2.

17 Dnes sídlí v Nederově vile Obecní úřad, přičemž je na podlaze vstupní haly dodnes zřetelný emblém nesoucí Nederovo jméno. Dle výpovědi pana Dostála nechal vtesat Neder své jméno do podlahy při přístavbě objektu

18 SokA Děčín, Pozůstalost Emil Neder, JAF 748/1, k. č.1, í. Č. 2.

19 tamtéž

20 SokA Děčín, Pozůstalost Emil Neder, JAF 748/1, k. Č. 1, i. Č. 9

 ²¹tamtéž k č. 2, i. Č. 9

²² Neder, Emil: Altansassige Familien in Tetschner Gau, in: Mittheilungen des Nordbohmischen Vereines fOr Heimatforschung und Wanderpflege "Leipa", XXXIX. Band, Heft 2 und 3.

23 Herr, Alfred: Heimatkreis Tetschen - Bodenbach. Stadte und Gemeinden, Nordlingen 1977, s. 154.

24 Scholze, Josef: Emil Neder, in: Beitrage zur Heimatkunde des Elbetales, roč. 1/1939, S.115.

25 tamtéž

26 SokA Děčín, Pozůstalost Emil Neder, JAF 748/1, k. Č. 3, i. Č. 13. 27 t

^{27 tamtéž k. č. 3, i. č. 14}

28 tamtéž

29 Dle výpovědi pamětníka, kronikáře Jedlky, pana Dostála

30 SokA Děčín, Pozůstalost Franz Queisser, JAF 774/3, k. Č. 1, i. Č. 4.

31 Herr, Alfred: Heimatkreis Tetschen - Bodenbach. Stadte und Gemeinden, Nčrdlingen 1977, s. 90.

32 tamtéž, s. 26.

33 tamtéž, s. 24.

Seznam použitých pramenů a literatury

Seznam použitých pramenů SokA Děčín

JAF748/1

Pozůstalost Emil Neder JAF 774/3

Pozůstalost Franz Queisser

Seznam použité literatury

Dostál, Jaroslav: Obec Jedlka, Benešov nad Ploučnicí 1999

Herr, Alfred: Heimatkreis Tetschen - Bodenbach. Stadte und Gemeinden, Nordlingen 1977

lm Deutschen Heimatbund: Beitrage zur Heimatkunde des Elbetales - Mitteilungsblatt des Landschaftsvereines Elbetal, Aussig, roč. 1/1939, Heft 3

Neder, Emil: Altansassige Familien in Tetschner Gau, in: Mittheilungen des Nordbohmischen Vereines fůr Heimatforschung und Wanderpflege "Leipa", XXXIX. Band, Heft 2 und 3